Psychologie umění. ADI V

archetyp? Cesta vyžaduje stálé otevírání a směřování. Na cestě jsou milníky, které ji strukturují, oddělují její části a pomáhají definovat jednotlivé podoby prožitku.
Jak cestu otevírat ? Nějakou akcí, která navodí prožitek směřování a očekávání. Tedy: slovo, otázka, gesto, akce.
Cesta může být Putováním. A při putování se nespěchá ! Viz moudrost starých herců KISS (Keep it slow, stupid!)
Otevírání sebe a světa pro sebe (a možná i pro někoho dalšího)
Způsoby? Dialogické jednání a jeho podoby (např. autorské vyprávění) a obecně poznávání sebe sama, např. přes práci s hlasem.

Otevírání znamená hledání živosti díla pro nás.
Mohou nám pomoci názory autorů uměleckého díla anebo uměleckých autorit. Zde viz názory např. E. Krise (1900-1957), E. Gombricha (1909-2001) aj.
Ernst Kris a Ernst Gombrich se snažili propojit umění s vědou, resp. s vědou o mozku a jeho fungováním. A jako první rozvinuli kognitivní psychologii umění (tj. psychologii percepce a emocí) s představou, že může připravit cestu pro biologický přístup k percepci, emocím a empatii. Jak Gombrich dokonce předpověděl „Psychologie je biologie“ (Gombrich a Eribon, 1993, Looking for Answers…).
Naproti tomu zpomeňme: „Umění je především stav duše“ Marc Chagall

Akce a protiakce
Jaké tam působí síly = Tlaky a protitlaky
Výzva = Otevření, držení otevřenosti a nevybíjení napětí
Rychlost a návaznosti = Běh času a linie příběhu
A jak se na to všechno ptát ? Hledejme podoby otázek !

tématu (a výsledného díla) použitou stylizací, zjinačením, akcentací a projekcí sebe sama do díla. A dále jsou samozřejmě otevřená před jeho vnímatelem (pro něho jsou určená).
Ještě se zastavme u otázky: máme nacházet svět v umění, anebo umění ve světě? Anebo obojí? A jak je to potom s vlivem umění na obyčejný svět kolem uměleckého díla? Jak např. může ovlivňovat obraz vnímání okolní plochy, na které je umístěn? A jak je to naopak? Ale také každá část díla ovlivňuje okolní momenty v rámci toho díla! Viz také vliv asociačních zákonů…
Jak hledat vstup do díla ? Výrazy, gesta, prostor, přítomné síly, jejich velikost a napětí. Není asi možné vyjmenovat všechno (a všechny kombinace), co může působit, co můžeme objevovat a tak dílo otevírat.
A jak se začít tázat ? Obecně správný postup není. Je ale možné využít např. BASIC ID anebo si můžeme vypomoci pracovním systémem ADEPS.

se děje? Jaká akce probíhá? Jak je (ne)rozložená v prostoru, do scény (scéničnost)? Jak osciluje naše pozornost? Z čeho se asi vyvinula a jak bude asi pokračovat?
A_ Jaké je základní emoční ladění? A jaké jednotlivé emoce zde jsou?
S_ Jaké pocity, napětí, tendence prožívám v těle? S čím na obraze to souvisí? Se kterými postavami je to výraznější?
I_ Co si nad tím obrazem/příběhem představuji? Znám ty své vize? A nakolik to souvisí (nebo ne) s obrazem/příběhem?
C_ Co mě při tom napadá? Jaké myšlenky, slova, přirovnání, souvislosti, podobnosti z mého života, z mytologie, z pohádek, z románů, hudby, jiného umění apod.?
I_ Jde o vztahy mezi lidmi? O jaké vztahy? Připomínají mně něco odjinud, z jiných uměleckých zkušeností a i z mého života?
D_ Jsou zde motivující síly (drives)?

nás, tedy i v uměleckém díle. Základní asociační zákonitosti: kontakt v prostoru anebo v čase; diskontinuita, tedy přerušení vazby, kontaktu.
D – dramatičnost, přítomné a působící síly, co se děje a mění ?
E - emoce, které dílo a to, co v nás vyvolává.
P – příběh (co bylo, je a bude?)
S – scéna, scéničnost díla; čeho si v něm všímáme, co přitahuje naši pozornost nejvíce a proč, jak je vše rozložené v prostoru?